Složení a příprava

Nutriční vlastnosti (Pozn.: starší, neaktuální post)

 

V denní dávce AnaPuru přijímám 2000 kalorií, což je na můj věk, váhu, výšku a povolání optimální množství. Zároveň jsem recept sestavil tak, aby dle doporučení nutričních poradců přijímalo tělo 50% kalorií ze sacharidů, 30% z tuků (samozřejmě z těch "zdravých tuků") a 20% z proteinů. Nutričních doporučení typu kolik čeho a kdy samozřejmě existuje spousta. Pro normálního zdravého Čecha ale podíl 50/30/20 naprosto vyhovuje.

Nesmím samozřejmě zapomenout ani na minerály a vitamíny, ketrých má AnaPur optimální množství. Samozřejmě není dobré příjem vitamínů a určitých minerálů přehánět. To může mít velmi negativní dopad na lidské zdraví. Proto jsem recept vyladil tak, aby bylo všeho akorát.

Vláknina je další důležitou součástí stravy a znovu zopakuji, že v ČR je obecně příjem dostatečného množství vlákniny problém (nedostatek vlákniny můžeme spojovat s náchylností ke vzniku rakoviny tlustého střeva, problémy s trávením a další komplikace), proto dbám na to, aby AnaPur obsahoval optimální množství a složení vlákniny. Jak jsem zmínil v dřívějších postech, má blahodárný účinek na trávení, čistí střeva a napomáhá snižovat cholesterol.

Detaily (Pozn.: starší neaktuální složení)

 

V tabulce níže najdete veškeré nutriční detaily složení AnaPuru:

  

Z čeho ho vyrábím?

(Pozn.: starší neaktuální složení)

 

AnaPur vyrábím ze sortimentu dostupného v obchodech se zdravou výživou a sportovní výživou. Všechny ingredience v receptu jsou běžně používány v potravinářství. AnaPur obsahuje mj. ingredience z ovsa, sójy, syrovátky, jitrocele indického, apod. Tuk je zde zastoupen ve formě kanolového oleje, který má mj. velmi dobré zastoupení omega 3 a omega 6 mastných kyselin.

Jak se AnaPur připravuje?

 

Připravit si AnaPur pro denní potřebu je naprosto jednoduché. Stačí dát prášek do shakeru (osobně používám fitness shaker se sítkem), přidat odpovídající odměrku oleje, vodu a pak už zbývá jen obligátní "protřepat, nemíchat" a drink je ready. Protože ho většinou upíjím postupně, nechávám shake v lednici, kde se přes den rozleží a po čase i trochu zhoustne (vláknina do sebe nasákne vodu). Když si AnaPur chci připravit doma, nasypu ingredience do mixéru. Občas přihodím i nějaký kousek ovoce, abych zpestřil chuť.

Jak chutná?

 

Sám o sobě má neutrální chuť, která lehce připomíná ovesnou kaši. Já osobně stále experimentuji s chutěmi a zatím jsem si oblíbil kakao (kakao má také výhodu v tom, že je bohatým zdrojem vlákniny). Protože si ale AnaPur připravuji v mixéru, v horkých dnech jsem si oblíbil přihodit do koktejlu kousek banánu nebo trochu brusinek. Na nutriční vlastnosti to výrazný vliv nemá a chutná skvěle.

Obecně lze brát AnaPur jako takovou nutriční platformu, kterou lze doladit dle chuti každého.

AnaPur s oblíbenou kakaovou příchutí

Zrodil se AnaPur

Zrodil se AnaPur

 

Pro svůj recept toho, co budu v následujícím měsíci jíst, jsem dlouho hledal vhodný název. Přestože jsem se inspiroval projektem Soylent, můj recept se lehce liší vzhledem k surovinám dostupným v tuzemsku (neexistuje přitom jeden správný recept. Modifikací může být více a každému vyhovují jiné chutě a složení). Proto jsem svůj produkt nazval AnaPur, po vzoru jména Annapurna, což je v hinduistické mytologii jméno bohyně jídla a vaření, která má moc nasytit všechny, kteří to potřebují. 

Výstižné že?

K výstižnému názvu patří i výstižné logo

Měsíc bez jídla

 

Můj původní záměr byl postupně nahrazovat klasickou stravu svým AnaPurem. Pokud má AnaPur fungovat jako náhrada tradiční stravy v jakémkoliv množství, a to nejen dočasně, musím mít jistotu, že dlouhodobě nebude pro tělo nijak škodlivý. Naopak, AnaPur by měl být lepší než klasická strava. Možná si vzpomenete na film Supersize Me, kde jistý Američan celý měsíc jedl pouze a jenom jídlo z McDonald's. Jeden měsíc této "diety"  stačil k tomu, aby se na něm jeho stravování velmi negativně projevilo. Rozhodl jsem se pro stejný experiment s AnaPurem. Pochopitelně však očekávám opačný výsedek. Jestliže AnaPur obsahuje všechny vhodné živiny ve vyváženém množství, mělo by se jeho dlouhodobé užívání pozitivně projevit.

Jde se vařit! 

 

Veškeré suroviny jsem pořídil z eko/ bio obchodů a obchodů se sportovní výživou. Potom, co jsem obstaral všechny potřebné ingredience (o samotném receptu později) jsem se pustil do  "vaření". Musím přiznat, že při míchání prvního AnaPuru jsem si připadal trochu jako v seriálu Beraking Bad. Spousta různých prášků, odměrky a přesné navažování každé ingredience změnilo mou kuchyň v laboratoř. Mít ale absolutní přehled a kontrolu nad tím, kolik kterých makro a mikronutrientů v jídle bude, bylo skvělé. Bylo to jako vytváření absolutní "superpotraviny"

Míchání prvního AnaPuru

Experiment začíná

 

Po ochutnání prvního koktejlu AnaPur jsem měl smíšené pocity. Chuť nebyla nijak výrazná, připomínala trochu ovesnou kaši v podobě nějakého smoothie. Koktejl ale absolutně zasytil a nezažil jsem pocit klasického útlumu po jídle. Mohl jsem normálně fungovat a moje tělo nevysílalo žádné signály toho, že by bylo potřeba něco sníst nebo mlsat. Přirovnal bych to k pocitu hodinu před tím, než začnete cítit hlad. Prostě jsem byl najedený tak akorát. 

Přestože jsem na AnaPur chtěl nastoupit pomalu a postupně, zvykl jsem si na něj tak rychle, že už za pár dní tvořil koktejl 75% mého denního příjmu kalorií a nepřišlo mi to vůbec divné. Opravdu jsem byl sám překvapený, jak rychle jsem si zvykl. Dokonce i ve dnech, kdy jsem měl čas si v klidu uvařit, jsem se přistihl, jak zvítězila moje lenost a místo vaření jsem si během minuty namíchal AnaPur.

První improvizované balení do práce

Co to sakra piješ?!

 

A co na to okolí? Známí a kolegové se samozřejmě zajímali, o co jde. Často se opakovali otázky typu "to teď jako už nebudeš jíst?" nebo "...a co je špatnýho na guláši se šesti". Dost lidí ale tento projekt ocenilo a začali se hlásit i první zájemci o testování. Se skeptickým postojem okolí jsem byl smířený. Beru to jako normální reakci na cokoliv nového. Podobně jako po válce lidé v Československu nechápali, proč by měli žvýkat žvýkačku, když přeci není k jídlu, i zde bude chvíli trvat, než si lidé na potravinu budoucnosti zvyknou. Další nejčastější otázka se týkala vlivu na trávení. Díky obsahu vlákniny, kdy AnaPur obsahuje optimální množství (což je mimochodem dvakrát více, než průměrný Čech přijme) vnímám velmi pozitivní vliv na trávení. Vláknina navíc pročišťuje střeva a výrazně se také podílí a odvádění přebytečného cholesterolu z těla. No kdo to má?!

Jak se žije bez jídla

 

Jak se žije bez jídla

Svůj blog o tom, jak se žije bez jídla, jsem chtěl založit už před časem. Až teď ale nastala vhodná chvíle a nashromáždil jsem dost poznatků na to, abych se o svůj experiment mohl podělit s ostatními.

Nejde přitom o žádnou drastickou dietu ani protestní hladovku. Chtěl jsem prostě dokázat, že existuje způsob, jak nejen „přežít“ bez tradičního způsobu stravování, ale jak žít dokonce zdravěji. A to, že píšu tento příspěvek, znamená, že se to povedlo! Tedy nejen, že jsem neumřel hlady, ale dokonce se cítím lépe.

O co tedy jde? 

 

Asi jako většina pracujících, i já se občas dostanu do situace, kdy není čas na oběd nebo večeři. A také já mnohokrát zažil nepříjemné kručení v břiše, které jsem zaháněl dalším kafem. V hlavě mi přitom zněly poučky, jako že cítit se hladový je špatné, z hladového jedení se tloustne, apod.

Každý má nějaké to povědomí o tom, co by měl jíst a co ne, ale přiznejme si, že jen velmi málo z nás má to štěstí a možnost jíst to správné v ten správný čas. Cpát se bagetou za chůze, mraženou pizzou nebo se stravovat v „Mekáči“ je bohužel pro řadu z nás nutná realita. 

Je ale opravdu tohle všechno nutné? Opravdu musím každý den přemýšlet, kam se půjdu najíst a kde si můžu dát to nejmenší zlo? Opravdu musím koukat do prázdné lednice pokaždé, když mám hlad a vymýšlet co si zase narychlo uvařím? Opravdu je nutné stát ve frontách v Albertu a poslouchat neustále hlášení typu: „storno na pokladnu!“ a nervózně při tom vyhlížet kratší frontu?

Ne!

Musí přeci existovat lepší způsob, říkal jsem si.

Zásadní objev

V září 2013 jsem při bádání narazil na projekt Američana jménem Rob Rhinehart, který řešil stejný problém: jak zdravě jíst a neztrácet přitom s jídlem moc času. Svůj projekt, dnes spíše produkt, pojmenoval Soylent. Soylent je šejk, který má obsahovat nutričně naprosto vyvážený obsah všech živin, minerálů a vitamínů a je snadný na přípravu. Testoval ho na sobě i na dalších lidech a výsledky byly vynikající. Jako správný Čech jsem byl samozřejmě velmi skeptický a pátral, kde by se vynálezce mohl seknout. Při dalším hledání a ověřování jsem ale naopak začínal být čím dál tím víc přesvědčený, že tohle je ta cesta.

Protože v Čechách nikdo takovou věc ještě nezkoušel, rozhodl jsem se být prvním a vrhnul se na to. Celá věc mi prostě dávala smysl a logiku. Proč jíst junk, když existuje lepší alternativa, která nestojí majlant? Osobně patřím mezi ty, kteří rádi vaří. Rád jím a rád zajdou i na dobrou večeři. Tenhle Soylent, říkal jsem si, ale může být super alternativa pro chvíle, kdy by mě jídlo spíše zatěžovalo, než abych z něj měl radost.

Inspirován tímto americkým projektem jsem začal bádat a hledat vše potřebné k tomu abych si podobný produkt vyrobil sám. Soylent se do ČR pochopitelně nevyplatí dovážet. Navíc se vyrábí z dostupných, surovin. Proč tedy nepřizpůsobit recept místním podmínkám a nevylepšit si ho k obrazu svému?

Jako inženýr ekonomie jsem tedy postupně pronikal do světa nutričních hodnot, kalorií a dalších záležitostí, které jsem dříve znal spíše z terminologie výživových poradců. Díky dostupným studiím, publikacím o stravování (např.: publikace od RNDr. Petra Fořta, CSc.) a konzultací s odborníky v oboru jsem byl po několika měsících schopen připravit vlastní recept toho, čemu budu v následujících týdnech říkat jídlo.

O tom už ale další post

První prototyp