Jak se žije bez jídla

 

Jak se žije bez jídla

Svůj blog o tom, jak se žije bez jídla, jsem chtěl založit už před časem. Až teď ale nastala vhodná chvíle a nashromáždil jsem dost poznatků na to, abych se o svůj experiment mohl podělit s ostatními.

Nejde přitom o žádnou drastickou dietu ani protestní hladovku. Chtěl jsem prostě dokázat, že existuje způsob, jak nejen „přežít“ bez tradičního způsobu stravování, ale jak žít dokonce zdravěji. A to, že píšu tento příspěvek, znamená, že se to povedlo! Tedy nejen, že jsem neumřel hlady, ale dokonce se cítím lépe.

O co tedy jde? 

 

Asi jako většina pracujících, i já se občas dostanu do situace, kdy není čas na oběd nebo večeři. A také já mnohokrát zažil nepříjemné kručení v břiše, které jsem zaháněl dalším kafem. V hlavě mi přitom zněly poučky, jako že cítit se hladový je špatné, z hladového jedení se tloustne, apod.

Každý má nějaké to povědomí o tom, co by měl jíst a co ne, ale přiznejme si, že jen velmi málo z nás má to štěstí a možnost jíst to správné v ten správný čas. Cpát se bagetou za chůze, mraženou pizzou nebo se stravovat v „Mekáči“ je bohužel pro řadu z nás nutná realita. 

Je ale opravdu tohle všechno nutné? Opravdu musím každý den přemýšlet, kam se půjdu najíst a kde si můžu dát to nejmenší zlo? Opravdu musím koukat do prázdné lednice pokaždé, když mám hlad a vymýšlet co si zase narychlo uvařím? Opravdu je nutné stát ve frontách v Albertu a poslouchat neustále hlášení typu: „storno na pokladnu!“ a nervózně při tom vyhlížet kratší frontu?

Ne!

Musí přeci existovat lepší způsob, říkal jsem si.

Zásadní objev

V září 2013 jsem při bádání narazil na projekt Američana jménem Rob Rhinehart, který řešil stejný problém: jak zdravě jíst a neztrácet přitom s jídlem moc času. Svůj projekt, dnes spíše produkt, pojmenoval Soylent. Soylent je šejk, který má obsahovat nutričně naprosto vyvážený obsah všech živin, minerálů a vitamínů a je snadný na přípravu. Testoval ho na sobě i na dalších lidech a výsledky byly vynikající. Jako správný Čech jsem byl samozřejmě velmi skeptický a pátral, kde by se vynálezce mohl seknout. Při dalším hledání a ověřování jsem ale naopak začínal být čím dál tím víc přesvědčený, že tohle je ta cesta.

Protože v Čechách nikdo takovou věc ještě nezkoušel, rozhodl jsem se být prvním a vrhnul se na to. Celá věc mi prostě dávala smysl a logiku. Proč jíst junk, když existuje lepší alternativa, která nestojí majlant? Osobně patřím mezi ty, kteří rádi vaří. Rád jím a rád zajdou i na dobrou večeři. Tenhle Soylent, říkal jsem si, ale může být super alternativa pro chvíle, kdy by mě jídlo spíše zatěžovalo, než abych z něj měl radost.

Inspirován tímto americkým projektem jsem začal bádat a hledat vše potřebné k tomu abych si podobný produkt vyrobil sám. Soylent se do ČR pochopitelně nevyplatí dovážet. Navíc se vyrábí z dostupných, surovin. Proč tedy nepřizpůsobit recept místním podmínkám a nevylepšit si ho k obrazu svému?

Jako inženýr ekonomie jsem tedy postupně pronikal do světa nutričních hodnot, kalorií a dalších záležitostí, které jsem dříve znal spíše z terminologie výživových poradců. Díky dostupným studiím, publikacím o stravování (např.: publikace od RNDr. Petra Fořta, CSc.) a konzultací s odborníky v oboru jsem byl po několika měsících schopen připravit vlastní recept toho, čemu budu v následujících týdnech říkat jídlo.

O tom už ale další post

První prototyp